Směnečný platební rozkaz – obecné informace

Směnečný platební rozkaz lze vydat jen na návrh. Žaloba musí obsahovat výslovný návrh na vydání směnečného platebního rozkazu. Spolu s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu musí být předložena směnka v prvopise. Soud nevydá směnečný platební rozkaz, má-li pochybnosti o směnečné pravosti předložené směnečné listiny. V tom je zahrnut předběžný závěr soudu, zda předložená listina může být vůbec směnkou. Proto nabude-li soud pochybností o tom, že jde o směnku, i když nepochybuje o pravosti listiny jako takové, směnečný platební rozkaz nevydá. V závislosti na povaze uplatňovaného nároku a konkrétních okolnostech, je nutno k žalobě na vydání směnečného platebního rozkazu přiložit i protestní a další listiny. Soud zkoumá před vydáním směnečného platebního rozkazu předložené listiny z hlediska jejich formálních zákonných náležitostí, případně musí posoudit, zda uplatněné nároky ze směnky odpovídají postižním právům. Kdyby byla návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu uplatněna jiná práva, vyhoví soud jen v části odpovídající postižním právům. V rámci zkoumání podmínek pro vydání směnečného platebního rozkazu je vyloučeno zabývat se promlčením směnečného nároku. Jsou-li splněny uvedené formální předpoklady, je soud povinen rozhodnout ve zkráceném řízení směnečným platebním rozkazem. V platebním směnečném rozkazu žalovanému uloží, aby do tří dnů od doručení směnečného platebního rozkazu zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě proti směnečnému platebnímu rozkazu podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Opravným prostředkem proti výroku směnečného platebního rozkazu pouze o náhradě nákladů řízení je odvolání, nikoli námitky.

Třídenní lhůta pro podání námitek do směnečného platebního rozkazu vymezuje konec lhůty a nikoli její začátek; začátek této lhůty je vymezen vydáním směnečného platebního rozkazu. To znamená, že všechny námitky do směnečného platebního rozkazu, podané žalovaným v období ode dne vydání směnečného platebního rozkazu do uplynutí lhůty třetího dne od řádného doručení směnečného platebního rozkazu, je třeba pokládat za právně relevantní, i když se žalovaný o obsahu směnečného platebního rozkazu dozvěděl jiným způsobem. Vydá-li soud směnečný platební rozkaz, je nutno se proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu bránit včas podanými odůvodněnými námitkami i v případě, kdy je namítáno, že listina, na jejímž základě byl směnečný platební rozkaz vydán, není platnou směnkou. Nejsou-li splněny všechny formální předpoklady pro vydání směnečného platebního rozkazu, nařídí soud jednání a žalobu projedná ve sporném řízení. Pokud v návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu žalobce uplatní nárok na směnečný peníz ve vyšší částce, než na kterou byla směnka vystavena, nemůže soud návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu vyhovět.

Směnečný platební rozkaz je oprávněn vydat samosoudce jako předseda senátu, a to bez nařízení jednání a slyšení žalovaného. Směnečný platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného. Nic nebrání tomu, aby byl směnečný platební rozkaz vydán i v případě, kdy je třeba doručovat žalovanému do ciziny. Nepodaří-li se směnečný platební rozkaz doručit, (je-li žalovaných více, byť jen jednomu ze žalovaných), zruší předseda senátu nedoručený směnečný platební rozkaz, aniž by nařizoval jednání. Obranou žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou námitky. Včas podané a odůvodněné námitky odkládají právní moc a vykonatelnost platebního rozkazu. Výlučně na základě podaných námitek soud rozhodne, zda bude směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti nebo zda bude zrušen, případně v jakém rozsahu, a to rozsudkem.